INSPIRACE
Tohle je moje oblíbená stránka. Když najdu chvilku času, právě sem si ukládám svoje nejsilnější kulturní zážitky. Ale bacha, jde o prudce subjektivní tipy!
A LIFE ON OUR PLANET | David Attenborough | 2020
Zásah. Před tímhle filmem nezdrhneš. Mluví o něm "všichni." Ani mě neminul. A vryl se do mě s velkou parádou. Už je to skoro dva týdny, co jsem ho viděla, ale ještě pořád mi probublává do myšlenek několikrát denně. A protože na mě v tý podzimní mlze lezou nepříjemný chmury, pro tuhle chvíli z něj potřebuju vysosnout naději.
David Attenborough totiž neservíruje jenom slušnou řádku faktů o tom, jak to jde s náma i s naší planetou do háje, ale především nabízí možnosti, cesty, řešení. Vkládá obrovskou moc do rukou každýho z nás. Nedělí svět na my a oni. Jsme to zkrátka my všichni, jeden každý, kdo může a musí ovlivňovat dění kolem sebe. Samozřejmě je x věcí, který člověk sám nezmění, ale pak je taky mraky situací, na který dosáhne!
Posílil moje přesvědčení, že zkrátka vždycky musím začínat u sebe sama. Ne za plotem. Ne u vlády. Ne u "nich".
HMLISTO - OZVENY LAZOV | Galén | 2020
Srdcovka. Máma a syn. Veronika a Ján Kickovi. Jako by mě oba sebejistě vzali za ruku a odvedli na místo, kde se „bolest světa dá snést, když si ji rozdělíme“. Na místo, kde se možná dotýká nebe se zemí.
Protáhnu se škvírou mezi vzletnýma slovama (pravda, svoboda, láska, vina...), co by jinde mohla působit velikášsky, až ke kořenům. Dovnitř. K podstatě. Veroničiny texty (neodmyslitelně propojený se životem v přírodě) citelně kontrastujou s tepem civilizace, opájející se sebou samou.
V průzračným vesmíru Jankových aranží se mi lehce daří nacházet klid pro rozjímání. Muzice kralujou klenutý kytarový linky i schopnost čerpat z pomyslně vzdálených žánrů popu, metalu či folklóru.
Stalo se to. Kdesi v ústraní našeho bezpečnýho středoevropskýho prostoru vyrostla nesmírně osobitá dvojice, kterou se určitě vyplatí sledovat i podpořit na . S grácií jitří všechny smysly.
12. 9. 2020 | JAN FIC - POTOM | KC Kaštan | Praha
Hutnej elektrizující zážitek ze syrovýho vypravěče. Písničky Jana Fice srmdí životem — takovým, jakej ve skutečnosti je — a voní upřímností. Texty, často situovaný do doby těsně nad ránem (je v tom flák zmaru, ale i ždibec naděje), pulzujou vnitřním napětím a i bez rýmů jakoby nedbale plynou. Přímo před očima mi ožívaj' sila, výtahy, stožáry...
Na koncertě v rámci festivalu UniMoon tenhle svéráz nijak neexhibuje, ale hraje tak přesně, tak účelně, tak úderně! Kolem mě mizí stoly i stoletý kaštany nad nima. Prostě je nevnímám. Vypnul je. Neuvěřitelně funguje i přizvučený jednoduchý přidupávání nohou.
Jsem šťastná, že se objevil další působivej samorost, co pokračuje v linii zemitýho písničkářství (jako třeba kdysi můj dávnej spoluhráč Marcel Kříž). Jan Fic den předtím;) vydal svoji druhou desku Potom. Rozhodně stojí za kup. Leze za nehty i do duše, mrcha.
ZRNÍ - NEBESKÝ KLID | Zrní | 2020
Od letošní desky Zrní se vůbec nedokážu odtrhnout. Všechny ty naléhavý beaty a šmrncovní groove, fascinující produkce a hlavně ty boží texty Jana Ungera.
Polyká mě to. Je to silný, celistvý a nadčasový album. Dotýká se bolestivejch míst v dějinách lidstva i zásadních situací v životech jednotlivců, ale nemoralizuje, jen ukazuje, pozoruje, vypráví. A právě to je podle mě ten nejpůsobivější možnej výtah přímo do srdce. Smekám před umem celýho týmu podat ty naše temný stránky tak přirozeně a bez patosu.
Trochu se teď stydím, že jsem před pár lety přestala dávat jakousi ucajdanost koncertů Zrní, a tak jsem je na nějakou dobu přestala sledovat. A určitě mi toho dost uniklo. Ale teď mě prostě čapli za pačesy s takovou razancí a dejchaj na mě tolik napětí a nutí mě přemejšlet o spoustě věcí... Jsem vděčná, že mě to k jejich muzice zase bezprecedentně čutlo.
MIŘENKA ČECHOVÁ - Baletky | Paseka | 2020
Během "vyvítečeho" jsem udělala velkej on-line nákup u nakladatelství Paseka. A jedním z vytoužených úlovků byla i syrová sonda do světa taneční konzervatoře devadesátých let.
Živočišný a plnokrevný (lze-li vůbec v kontextu s baletem tenhle přívlastek použít) román, který má na svědomí choreografka, tanečnice a svérázná spisovatelka Miřenka Čechová, intenzivně zprostředkovává tělesnou dřinu a rutinní "obrábění" duše mladičký baletky.
Když o textu přemýšlím zpětně, přijde mi, že s velkou parádou ukazuje na jednání s dětmi i postoj k ženám obecně. Že právě v tom drsným prostředí baletu vyniká, co je, byť naštěstí ve zřetelně nižší míře, ale zato pořád ještě pokoutně obsažený ve většinovým postoji naší společnosti. Nevyčnívej, přizpůsob se, nepřemýšlej nad tím, tak to prostě je... Bingo!
TEREZA RAMBA - DobroDruhům | Bizbooks | 2020
Hned na začátku "vyvítečeho" mě nesmírně potěšila tahle cestopisná perla. Velká většina obyčejně dostupných povzbuzení pro duši tehdy nebyla k mání, páč se zrovna veškerý veřejný dění u nás zastavilo, a najednou se mi v ruce objevila kniha, která mě s lehkostí pinkala z jednoho konce světa na druhej.
Jazyk cestopisu plyne přirozeně a jeho omamným kořením je něžná ironie (žádná bolestínská sekačka hlav). Text prokypřuje osobitý humor a okouzlující nadhled.
To, co z knížky čouhá hodně okatě, až nakažlivě, je láska. Ale nejenom jako slovo. Tereze Rambě se totiž podařil husarskej kousek. Napumpovala do mě prostřednictvím svých zápisků takovou dávku citu a vřelý radosti ze života, že mě to ještě několik dní v tý době zvláštního bezčasí povznášelo a rozesmívalo. A za to upřímnej a srdečnej dík!
VLASTNÍCI | rež. Jiří Havelka | 2019
Bez mučení přiznávám, že jsem se do kina dostala po dlouhý době. Nevydali jsme se ovšem na žádnej velkolepě výpravnej spektákl, nýbrž na konverzační film našeho dávnýho idolu z jihlavskýho gymplu. Jiří Havelka převedl do filmovýho jazyka původně divadelní hru uskupení Vosto5 a dost se mu to zdařilo.
Chvílema jsem se huronsky řechtala a vzápětí mi ten smích tuhnul na rtech jak čerstvě rozlitej beton na stavbě. Skvostnej scénář ve virtuózním provedení se výstižně trefuje do naší průměrný čecháčkovský společnosti. A dokud se něco zásadně nezmění, je bezpodmíněčně nutný a bytostně důležitý trefovat se dál...
23. 11. 2019 | ZVÍŘE JMÉNEM PODZIM - ZÁŘÍ | Palác Akropolis | Praha
Na poslední chvíli jsem se natlačila na chvost obecenstva v až po strop nacvakaný Akropoli. Je fascinující, jak může tak početná kapela působit homogenně. Je jich snad ke dvaceti a baví je to spolu, což je fakt citelný. Možná právě proto jsem měla dojem, že mi na zátylek dejchá právě to jedno jediný divoký stvoření.
Zvíře je intenzivní a běhá z něj mráz po zádech. Duší kapely je Jakub König - muzikant, jehož hudební cestu s požitkem sleduju už dlouho. Je osvobozující slyšet od muže-autora pevné, břitké i jasné vhledy a zároveň úlevné přijímat jeho křehkost a zranitelnost. The hero is here!
5. 11. 2019 | LANUGO 2019 | Planetárium Praha
Zbožňuju, když mě koncert vdechne jako rychlý tělo tobogánu. Ani si nevšimnu, a už mě lidi tlačí ven ze sálu. A tohle byl přesně ten případ. Impozantní prostor Planetária a vesmírná projekce ještě umocňovaly prožitek z muziky a radost z nových písní.
Božská kapela a k tomu uhrančivá a divoká Markéta Foukalová, která se po pódiu pohybuje s jistotou, lehkostí a vášní. Její naprosto přirozený projev a nádherná čeština jsou odzbrojující. Tenhle pop chci slýchat z rádií! Pro mě jsou Lanugo 2019 pop-albem roku a Markéta Foukalová zpěvačkou roku.